Kreativita

Kreativita je předpokladem rozvoje osobností i společností.

 

 

 

Zásadním předpokladem přežití a rozvoje společností je inovace, která však není možná bez určité dávka kreativity. Proto firmy usilují o získání kreativních osobností a o jejich dlouhodobou stabilizaci. Firmy hledají lidi, kteří nejenže mají dobré nápady, ale kteří své nápady - invenci dokážou dovést k praktickým inovacím. Přitom nejde jen o určitý typ talentu, ale vždy jde o schopnost dovést dobrou, přijatou ideu do praxe. Tedy o osobnostní předpoklad, který odlišuje manažera leadra od profesionála s dobrými nápady, které však neuskuteční.

Tvořiví lidé s dobrým odborným základem jsou na trhu práce vysoce ceněni. V řadě oborů se ukazuje, že pouhé rutinní znalosti a dovednosti včetně vysoké pracovní morálky nestačí k úspěchu, ba ani k přežití firmy. Konkurence je nelítostná, vítězí ten, kdo dokáže progresivní myšlenky přeměnit rychleji do praxe.

Rutina a stereotyp ubíjí kreativitu

Jak schopné lidi najít? Umělce připravují na tvůrčí dráhu umělecké školy, nároky jsou vysoké, talentovými zkouškami všichni jen tak neprojdou. Náhradou za talentové zkoušky na uměleckých školách může ve firemní prostředí posloužit při výběru kandidátů kombinace testů, které objasní míru schopnosti uchazeče řešit problémy a testu měřícího přímo tvůrčí talent v praktické oblasti. V tomto případě tedy jde o měření určité kombinace vrozeného předpokladu a během života nastřádaných zkušeností, jak se podívat na věci „svěžíma očima“. Ti, kteří v těchto speciálních testech skórují vysoko, obvykle bývají úspěšnými vedoucími pracovníky ve společnostech, které se restrukturalizují, přecházejí na jiný způsob organizace práce nebo nově vznikají.

Naproti tomu ve společnostech, které mají pevně zakotvený popis procesů, v nichž je mají normováno vše, co je možné, nedosahují zvlášť dobrých výsledků. Tam, kde je zaveden systém ISO norem nebo jakýkoliv jiný způsob popsání procesů a fungují požadavky na jejich přesné dodržení, nebývá kreativita příliš vítaným prvkem. Nemá tu místo do doby, než podnik přistoupí ke změnovému řízení. Do té doby v takových firmách platí: „Popsali jsme, jak to děláme, děláme to, co jsme popsali“. Vše jde stále stejně. Ovšem taková rutina a stereotyp tvořivé lidi nebaví. Pokud nemohou vnést do práce svůj vlastní příspěvek, něco změnit, brzy odcházejí.

Nutno ale uznat, že v malých věcech může mít kreativita i v takových organizacích své místo. Například metoda Kaizen podporuje každé drobné zlepšení, které vede k vyšší efektivitě nebo zvýšení kvality. Zlepšovací návrhy typu Kaizen musí ovšem projít podnikovou diskuzí. V Japonsku kupříkladu dokázali pomocí Kaizen zvýšit efektivitu a kvalitu o více než 10%. Ukázalo se však, že tato metoda nestačí na větší inovace, a proto už řadu let Japonci podporují výrazně tvořivé lidi i v podnicích, kde to ještě donedávna moc rádi neviděli.  

Kreativita v pracovním i soukromém životě znamená, že se snažíme věci dělat chytřeji, rychleji, tak, aby výsledek byl kvalitnější, šetřil čas, energie, aby vypadal lépe. Nebo kreativně  usilujeme o zcela nové řešení, toužíme vytvořit něco, co dosud není.

Talent nebo dovednost?

Zdálo by se, že kreativní buď člověk je nebo není. Ale není to tak jednoduché. Někdo má svou dětskou kreativitu vystydlou a nerozvinutou, ale má ji uloženou někde v hlubinách svého mozku. Z praxe testování několika tisíc lidí je prokázáno, že ti, kteří neuspěli v testech zaměřených na zjišťování kreativních schopností a kteří měli zájem na rozvoji kreativity, se během roku až dvou výrazně změnili, rozvinuli a sami začali tvořit. Stali se z nich šťastnější lidé s dobrým pocitem ze sebe samotných. Ovšem byli to jen ti, kteří chtěli na sobě pracovat a měli dostatek vůle to uskutečnit. To dokazuje, že kreativitu je skutečně možné rozvíjet. Ne sice vždy až do rozměrů inovátorů, ale lze dosáhnout úrovně přibližně o 50% lepší, než byla úroveň kreativity na počátku. Vždycky jde hlavně o to, najít onen talent, který každý z nás má v míře větší než jiné, a ten rozvíjet tréninkem, cvičením a občas hrou.

Kreativita, která vede k novým výtvorům, bezpochyby vychází z talentu. Talent znamená nadání – vlohy k tvorbě něčeho nového. Záleží na síle nadání a v nemenší míře na vnitřní potřebě něco vytvořit. Vrozené předpoklady jsou k tomu nutné, výchova a rozvoj – trénink se stávají mnohdy rozhodujícími faktory k tomu, zda se předpoklady skutečně projeví nebo ne. Tvůrčí přístup je do značné míry vlastní všem lidem, proto je nesmírně důležité jej podporovat, oceňovat, odměňovat. Platí to i pro firemní prostředí. Bez toho by nebylo obecného pokroku.

 

Typy kreativity

 

Typ	Uplatnění
Umělecká	Ve všech oborech umění
Technologická	Tam, kde je žádoucí objevit nový nebo přeskládat tradiční postup výroby
Organizační	Všude, kde je třeba zaběhaná organizační schémata změnit, inovovat
Vědecká	Ve všech oborech, nachází nové souvislosti, nové zákonitosti
Praktická	Tam, kde je vhodné prakticky (rukama) věci udělat lépe
Obchodní	V konkurenčním boji nezbytná stálá inovace způsobu obchodování
Abstraktní	Např. tvůrci informačních systémů, matematici
Jakákoliv	Vždy si sama najde, co vytvoří či přetvoří – občas k horšímu

 

 

Umělecká kreativita má zvláštní povahu. Umělec vidí, slyší, vnímá věci a život svým způsobem intenzivněji a má potřebu a dovednost vyjádřit své vidění, své hodnocení, hlavně své cítění. Emoce zde hrají velmi silnou roli. Různorodost uměleckých disciplín a typů je obrovská. I když zpravidla neposouvá lidstvo k lepší organizaci nebo lepší výkonnosti, obohacuje životy nenahraditelným způsobem. Tento typ kreativity vyžaduje výrazný specifický talent, bez něj není umění. Ovšem ne všechno umění obohacuje život. 

Kreativita ve vědeckém světě má výrazně jiný charakter. Tam jde o vytříbenost myšlení, schopnost analýzou a syntézou najít nové poznatky, uvidět v náhodných jevech nové rozměry dosud známého, mít dostatečný tah na bránu. Vědecká kreativita není převážně intuitivní činnost, i když v ní emotivní stránka hraje roli. Vědci jsou „hnaní“ vnitřní potřebou poznání a zvídavosti. Např. při luštění lidského genomu šlo o mimořádně náročnou, dobře koordinovanou práci mnoha vědců. Velmi se lišila od objevení penicilinu – náhodného objevu plísně v laboratorní misce.

Proč máme potřebu tvořit?

Co je vlastním důvodem kreativity? Pravděpodobně lidská přirozenost. Člověk má vnitřní potřebu dělat své okolí příjemnější, účelnější, krásnější, protože mu to působí radost. Má ovšem také potřeby životně důležité – potřebu poznávat, potřebu společenského přijetí, sebeprosazení, uznání. Je kreativní proto, aby potřeby uspokojil? Někdy možná ano. Tvoří, protože chce dosáhnout obdivu, společenského uznání nebo profitu.

Mám za to, že nejvlastnější příčinou kreativity je vnitřní potřeba tvořit. Rukama, hlavou, citem. První prehistorické šperky a umělecká díla byly vytvářeny bez přímé potřeby obživy nebo odměny. Vznikly z lidské touhy po krásnu.

Umožňuje nám současná doba, abychom byli tvořiví i v malém, pro vlastní potěšení? Ano, pokud se nenecháme hnát do určité míry módním stylem života, kdy napodobujeme jiné ve výkonnosti, v účasti ve společensky prestižních aktivitách a shonu všedního dne.

Pokud pocítíme jako životní nutnost nacházet si prostor pro nalézání chytřejších, rychlejších a lepších řešení, pak nám zbude čas i na rozvoj sebe sama, což je také velice kreativní činnost.